Permafrost je název pro věčně zmrzlou půdu. Jenže se ukazuje, že věčně zmrzlá být nemusí. Poslední dobou taje, což vědcům začíná dělat starosti. Jednobuněčné organizmy, například viry, totiž mohou v permafrostu přežívat miliony let. A když vlivem tepla půda roztaje, spící viry se mohou probudit a zahájit další etapu života. Že to může být problém pro jiné tvory včetně lidí, vám asi nemusím zdůrazňovat.
Ve zmrzlé půdě mohou přežívat například viry pravých neštovic, které se lidem podařilo vymýtit. Možná jen zdánlivě.
Táním permafrostu se na Sibiři aktivovaly například nebezpečné bakterie antraxu, sněti slezinné.
Navíc s některými viry nebo bakteriemi spícími v permafrostu, se lidstvo ještě nikdy nepotkalo. A my vůbec nevíme, co by se po takovém setkání mohlo stát. Možná by lidé nedokázali nákaze vzdorovat a člověk jako biologický druh by vyhynul.
Ale taky je možné, že lidé proniknou do mechanizmu zmrazování tkání a po tisíciletí vypnuté a znovu zapnuté viry jim naopak ukážou cestu k dlouhověkosti. Vždyť nemusí jít jenom o viry či bakterie.
Je znám případ, kdy se vědcům podařilo vysvobodit z permafrostu mnohobuněčné tvory. Jednalo se o hlístice staré 46 000 let. Stačilo je ponořit do slaného roztoku o teplotě 21°C a jejich životní funkce se obnovily. Není to fascinující?
O hibernaci se píše ve sci-fi knížkách a je to jedna z možností, jak hrdinové přežijí extrémně dlouhé cesty vesmírem.
Proto bychom měli permafrost opatrně zkoumat. Měli bychom být připravení na útok nebezpečných patogenů i na objevy, které by mohly lidstvo posunout o velký kus dál.
ZDROJ:
ZDROJ OBRÁZKŮ:
ChatGPT.com