GO! – Úder tornáda

Zveřejněno v od gangodvazn

Cesta šesti kamarádů z Gangu odvážných do městečka Prague v americkém státu Oklahoma. Jen pár hodin po příletu musí parta čelit ničivému tornádu.

 

 

 

ANOTACE:

Gang odvážných odjíždí do Oklahomy v USA, na vlastní oči chce poznat indiánskou kulturu. Ale skutečnost je na hony vzdálená romantickým představám o indiánech, které zná z dobrodružných knih. A když Oklahomu zasáhne ničivý živel, nastane boj o holý život. Překonají Mariana, Jonáš, Tim, Alfa, Beta a Hardy i tuhle nebezpečnou smršť?

 

UKÁZKA 1:

Sotva Jonáš s Vejslem vyběhli na volné prostranství před školou, smýkl jimi poryv větru. Jen taktak se zachytili keříčků lemujících parkoviště. Vzduchem letěla větev. Té se Jonáš ještě vyhnul. Ale sedátko houpačky, která se i s kusem provazu řítila hned za větví, ho vzalo po hlavě.

„Jauvajs!“ vyjekl.

V tu chvíli byl neskutečně rád, že má pořád ještě nasazenou lakrosovou helmu. Vejsl na tom byl podobně. Letící truhlík s muškáty mu však bolestivě narazil do zad. Navíc se mu špatně dýchalo, jak mu vichr rval vzduch od úst. Oběma chlapcům bylo rázem jasné, že opustit bezpečí protitornádového krytu byla chyba. Možná největší chyba jejich života.

„Tohle se… nedá…!“ křičel Jonáš na kamaráda. „Nevrátíme… se?“

„Pozdě!“ řval Vejsl, jak nejhlasitěji mohl. „Už to… nejde! Dverže se uzavržely!“

Takže jsou v tom sami, uvědomil si Jonáš a zamrazilo ho v zátylku. Jestli rychle někam nezalezou, zabije je to. A máma? Zachvěl se. A co…

„Attention! Pozor!“ zařval Vejsl.

Jonáš se instinktivně přitiskl k zemi a pažemi si chránil zátylek. Těsně nad ním proplachtil kus plechové střechy. Ostrým řezem sejmul několik keřů a zaryl se pár metrů za Jonášovýma nohama. Při představě, že mu je plech právě mohl amputovat, se mu udělalo zle. V krku ucítil hořkou pachuť žaludečních šťáv. Bylo mu na omdlení. A vzduchem už se k němu řítilo torzo sekačky na trávu. Nevěděl, kam uhnout. Nedokázal odhadnout, kam dopadne. Zavřel oči.

 

UKÁZKA 2:

Mariana zírala jako zkamenělá. Dům, před kterým stáli a v němž se chtěli schovat, jim neviditelná síla rozebírala před očima. Náraz nejprve rozbil okna a vyrazil dveře a vzniklý podtlak utrhl střechu. Potom už jen sledovali, jak mizí obložení zdí – jedno prkno za druhým. Jak zuřivý vír vysává do výšky nábytek a další vybavení, jehož účel už se ani nedal rozeznat. Když se začaly poroučet samotné stěny, Brian se konečně vzpamatoval a ukázal stranou.

„Shelter! There is a shelter!“

Popadl Marianu za ruku a táhl ji k nízkému násypu vzdálenému několik desítek metrů od domu. Fiona zmateně běhala sem a tam, divoce se vzpínala a pohazovala hlavou. Žalostné ržání jí vichr rval od nozder.

To už Brian s Marianou doběhli k železnému poklopu zapuštěnému v travnatém valu. Brian odsunul těžkou petlici a otevřel vstupní dvířka. Mariana zahlédla několik schodů končících ve tmě.

„Get inside!“ zakřičel Brian a pokynul dolů.

Mariana s hrůzou v očích couvla.

„Go!“ gestikuloval Brian zuřivě.

Mariana zavrtěla hlavou.

Brian nevěřil svým očím. Zbláznila se ta zrzka snad?

„Get inside! Now!!“ dupl.

Vtom se k nim přiřítila Fiona. Brianův pohled rázem změkl. Natáhl ke kobylce ruku. Sklonila hlavu a on se na okamžik čelem dotkl jejího čela. Mariana viděla, že cosi zašeptal. Pak se narovnal, plácl klisnu po krku a křikl:

„Go, Fiona! Go, go, go!!!“

Naposled frkla, loupla po Brianovi okem a tryskem se rozběhla pryč. Brian od koně násilím odtrhl zrak. Skelným pohledem zavadil o Marianu. Byla v šoku. Bez odporu se otočila a šlápla do otvoru v zemi na první schod.